Vánoční Vídeň a pár postřehů z cestování

Letos, stejně jako loni, jsem se vypravila do před Vánocemi do Vídně. Tentokrát však sama a na vlastní pěst. Kromě návštěvy vánočních trhů před radnicí jsem měla v plánu odlovit ještě nějaké keše v centru města.

Vánoční trhy před radnicí

Původně jsem plánovala jet vlakem, ale v úvahu přicházel jen jediný spoj  - EC 71 Gustav Mahler s odjezdem z Brna v 7:22 a příjezdem do Vídně (Wien Simmering) v 9:02 (případně 9:24 na Wien Meidling) , což nebylo časově úplně ideální (trochu pozdě ;)) a navíc to není zrovna blízko centru a cena lístku na metro ve Vídni není taky zrovna lidová (více později). Cena jednosměrné jízdenky by byla 9 EUR (234,-).
Nakonec zvítězil autobus Student Agency s odjezdem v 6:20 a příjezdem v 8:10 a cenou zpáteční jízdenky 351,-. Zastavují na Lassellestrasse/Praterstern (od ledna 2014, ale zastávku přesouvají - bohužel zase o něco dál od centra), což pořád není centru nejblíže, ale asi 45 minut chůze.
Ráno mi to nevadilo, odlovila jsem, co se dalo a nakonec dorazila před radnici na trhy. Bohužel na Hofburgu naproti se konala nějaká akce (asi demonstrace), takže spousty lidí, kteří dělali kravál, bubnovali a pískali, takže to trochu rušilo vánoční atmosféru. Zároveň však zastavili veškerou pozemní dopravu v okolí, protože silnice sloužila jako parkoviště autobusů. Jsem docela ráda, že na cestu zpět jsem si nenašla nějakou S-Bahn, asi by to byl docela problém.
Od radnice (Rathaus) na Praterstern jezdí přímá linka metra (U2). Jedná se o 4 zastávky, které souprava urazí za 6 minut. Ovšem problém byl koupit jízdenku. Automaty berou bankovky 10 EUR a 5 EUR a nejnižší hodnotu mince, kterou berou je 10 Centů. Takže z 20 EUR jsem nepochodila a s 5 Centy také ne. Naštěstí punč nejen zahřál, ale taky jsem díky němu rozměnila a v mohla si koupit lístek. Domluvit se s automatem už problém nebyl, lze si totiž zvoliti češtinu :) Jen co se mi nelíbilo je cena lístku. Na to, abych urazila ony čtyři zastávky potřebuju základní jízdenku za 2,10 EUR :( Opravdu jsou v Brně drahé jízdenky?
Tak jsem si koupila lístek, cvakla ho a hurá po schodech dolů, ale pěkně po svých, jezdící totiž jsou jen nahoru. Čekala jsem, že budu muset kdo ví jak dolů, ale překvapilo mě, že schodů bylo tak málo, asi jako mezi dvěma patry paneláku. Po chvíli přisvištěla i nějaká souprava správným směrem. Nejednalo se o žádný nový vůz, ale spíš nějakou babičku. Otvírala se manuálně klikou, takže to bylo docela zábavné.
Vylézt na správnou stranu už nebyl problém. Vylezla jsem přímo před zastávkou Student Agency, kde v té době bylo spoustu lidí. Jak jsem se dozvěděla, tak zároveň z ní odjíždí i autobusy Tourbus. Autobus měl 10 minut spoždění, ale na zastávce nikdo nic nevěděl, protože není žádná možnost se tam něco dozvědět. Na místě nikdo a nic kromě označení zastávky není a SMS servis asi nevedou. V zimě to nebylo moc příjemné čekání, zvlášť, když jsem netušila, co se děje. V autobuse sice všichni dostanou horký nápoj zdarma, ale místa málo. Příště asi raději tím vlakem...

PF 2014

Přijata na VŠ, díky prosincovým NSZ

Jelikož obě školy, nad kterými uvažuji, odpouštějí přijímačky na základně testů OSP (Obecných studijních předpokladů) zkusila jsem své štěstí hned v prvním termínu, který se konal 7. 12. 2013.
Jedna ze školy vyžaduje percentil 70+, druhá dokonce jen 60+, takže dostat se mezi 30% nejlepších by snad neměl být problém ;)

zdroj: novinky.cz

Když jsem vešla do budovy, kde všichni debatovali o tom, jakého přípravného kurzu se účastnili, trošku jsem se zděsila. Moje příprava spočívala jen ve vyzkoušení některých testů z minulého roku. Takže jsem to spíš odflákla než se tomu opravdu věnovala ;)

Po otevření sešitu s testovými úlohami mě docela polilo horko. Testy, co jsem zkoušela doma byly o hodně lehčí! Dlouho jsem nepřemýšlela a pustila se do řešení - další termíny to kdyžtak jistí ;)
Po zveřejnění předběžných výsledků, které se musely odkrývat jednotlivě pro každý oddíl, jsem se docela zděsila, že se to opravdu nepovedlo. Ale dopočítáním výsledného percentilu bylo jasné, že pokud se to nějak moc nezmění, tak to mám v kapse (i když tak tak ;)).

Definitivní výsledky, které byly stejné jako ty předběžné, už jen potvrdili, že můj konečný výsledek je 72,25, což mi pro přijetí bez přijímaček stačí. Tak teď už jen odmaturovat ;)

Příprava na Národní srovnávací zkoušky

Po vyzkoušení TSP a zjištění, že na tom nejsem až tak zle jsem začala reálně uvažovat nad účastí v NSZ z Obecně studijních předpokladů (OSP). Rozdíly v tam sice jsou, některé větší, jiné menší:

• přesně daný čas na jednotlivé oddíly 
• jiný počet oddílů testu
• pouze jeden volně přístupný cvičný test, navíc bez jakéhokoliv porovnání výsledků
• letos budou testy jinak strukturované než v předešlých letech
• samotné zkoušky a veškeré materiály (ne)pěkně zpoplatněny

Logo NSZ, zdroj: sabre.cz

SCIO se tímto živí a to je znát. Volné sdílení jakýchkoliv informací, které nejsou nezbytně nutné je pěkně zpoplatněno nebo se k nim nedá dostat. Staré testy se sice různě dohledat dají i s výsledky, percentilové tabulky už ne nebo jen některé. SCIO je úmyslně smazalo ze svého webu díky novému modelu zkoušek z důvodu, aby nemátly. Skvělé. Takže výsledkem jsou nějaké body, které jsou naprosto nic neříkající, snad jen dosažení plného počtu bodů dává jistotu, ale komu se to povede? 

Percentilové tabulky asi možné získat je a to zakoupením cvičných sad skládajících se z loňských testů. Tři testy za "lidových" 395,-. No nekupte to. 

Ze cvičného testu jsem měla 51,5 bodu (ze 100). Se srovnáním s TSP je to docela dobrý výsledek (ale SCIO testy nejsou opravdu úplně stejné jako TSP, tady chybí hlavně kulturní přehled, který opravdu vyžaduje docela dost znalostí z oblasti umění, hudby, literatury, společenských věd, zeměpisu a okrajově i jiných předmětů.) Ovšem je to skutečně dobrý výsledek? Není to tím, že testy byl docela lehký? Protože mě tak ve srovnání s některými úlohami z TSP přišel. 

Další cvičný test (jeden z loňských) jsem porovnala s percentily jiných testů téhož roku, sice je to také skoro nic neříkající, ale lepší než nic. Ovšem percentil se lišil i o víc než 20. 

Loni se testy dělily na dvě části: OSP Z (základní verze; konané všemi) a OSP R (rozšířená verze; konané převážně právníky). Dnes jsou obě části povinné a součástí jedné verze, která je ještě trošku jiná. Celkově jsem získala 99,5 bodu ze 180. Ovšem žádné pořádné srovnání s jinými. 

Proč vlastně chci NSZ zkusit?

Na rozdíl od některých fakult, kde jsou tyto testy povinné, na fakultách, kam se chci hlásit povinné nejsou, ale je na základě jejich výsledků možné odpuštění přijímaček a jisté přijetí. Nemám strach, že bych přijímačky nezvládla, ale moc se mi nechce psát jedny z přijímaček v půli června ("v půli prázdnin"). V té době už snad budu mít měsíc prázdnin po maturitě. A navíc, proč si neodbýt oboje přijímačky naráz (nebo nakonec už budu podávat přihlášku jen tam, kam opravdu chci). 

NSZ však nejsou zadarmo, jsou zpoplatněny nemalou částkou, stejně jako skoro všechno, co SCIO nabízí. Nejzákladnější varianta  (NSZ Mini) vyjde na 425,- a neobsahuje kromě testu nic. Další variantou je NSZ Standard za 510,- (obsahuje test, individuální analýzu šancí na přijetí na vybrané VŠ a semafor výsledků s přístupem k testu a jeho výsledkům). Nejdraží variantou je NSZ Komplet za 705,- (obsahuje navíc službu SMS asistent a tištěný certifikát s výsledkem v ČJ a AJ).

K pobavení:

U přihlášky ke zkoušce mě pobavila nabídka zajištění speciálních podmínek pro leváky, kteří jsou řazeni vedle uchazečů se zdravotním postižením. Trošku mi to vyznělo, jakoby leváci byli nějak postižení, protože píší jinou rukou než praváci. Musím se přiznat, nevěděla jsem, co si pod tím představit, zda psaní jiných testů přizpůsobených pro leváky nebo možnost psát jinou propiskou. Nakonec jsem však našla důvod a vysvětlení:
"Při rozřazování účastníků se vynasnažíme Vás umístit tak, abyste si se sousedem nepřekáželi. Pokud se nám to nepovede, můžete požadovat administrátora zkoušek o přesazení."
Pak je tedy další otázkou, proč nenabízí speciální podmínky pro prostorově významnější.

Poznámka: Tímto nemám nic proti myšlence SCIO testů a NSZ, ale spíše k tomu, že je to byznys. 

První seznámení s TSP

Občas nevím coby. Maturitní otázky se mi zpracovávat nechce a trošku si tak připadám jako šprt, nemám pocit, že by je zatím někdo zpracovával nebo se zatím nikdo o tom ani nezmínil.
Aby to nebyla úplná prokrastinace, rozhodla jsem se, že si vyzkouším jeden Test studijních předpokladů, který se využívá jako přijímací zkouška na většinu oborů Masarykovy univerzity.
Na rozdíl od SCIO testů se dá na webu MUNI najít všech 12 loňských variant (i ještě starší ročníky), zdarma i se statistikou a přepočtem bodů na percentil.

Jedna z možných úloh, zdroj: FB Studuj na MUNI

Nakonec jsem měla 33,67 bodů (ze 100), což jsem si říkala, že nebude stačit ani na uklizečku. Příjemným překvapením byl ale výsledný percentil. Ve mnou zvolené variantě byl nejlepší výsledek 56,75b a můj výsledek odpovídal percentilu 70-80 pro danou variantu a celkově 80-90 (přesnější tabulky nemají a nevím podle kterého se rozhoduje o přijetí). Takže to nebylo nakonec tak zlé, jak jsem si myslela a na první seznámení s testem si myslím, že docela dobré. Na obor, kam mám namířeno by to stačilo. Nicméně jsou části ve kterých mám docela velké mezery. Paradoxní, že v mnou nejnenáviděnějším oddíle a také v tom ve kterém jsem byla vždy nejhorší mám nejvíce bodů. Naopak v oddíle o kterém jsem si myslela, že by neměl být pro mě velký problém mám bodů nejméně.

No uvidím jaké budou moje další pokusy :)

12 ikonek, GPS MAZE, #1800, GCF 2013

Vzpomínám si, že někdo na fóru vyjmenoval všechny typy keší, které se ve světě dají odlovit a kolik z toho se dá odlovit u nás. A tak jsem si řekla proč ne – virtuálky v Praze odlovené nemám, webky taky ne a ostatní typy nejsou tak vzácné. A tak to začalo.

First GPS MAZE EUROPE - největší lákadlo ;)

Počkala jsme si, až vyjdou všechny eventy a dala se do přípravy. Časový plán začínal už CITO eventem (GC4F67C) v 7 ráno a před tím jsem se ještě chtěla nacpat do GPS MAZE (GC45GGA). Zvolila jsem tak noční pro cestu do Prahy noční Metropol, který dojíždí do Prahy už ve 4.48 – tedy za předpokladu, že nemá zpoždění, které bývá běžně i dvě hodiny. Znamenalo to pro mě vstávat už o půlnoci, abych stihla příjezd vlaku do Brna v 0.55 a našla si místo. Tajně jsem doufala, že vlak bude mít nějaké zpoždění, protože jsem si chtěla ještě trošku pospat, ale nakonec bylo hlášené zpoždění jen 2 minuty, což ale bylo na druhou stranu super. Vlak nakonec dojel se zpožděním 20 minut. Rychle jsem mířila ke dveřím a vydala jsem se hledat volné místo. Prošla jsem asi půlku vagonu a nic. Hlavou se mi začaly honit docela divné myšlenky, ale nakonec jsme místo přece jen našla.

Do Holešovic vlak dojel jen 5 minutovým zpožděním. Zvláštní však bylo, že se z něj nevyhrnula velká skupina kačerů. Vylezla jsem ven z budovy, abych našla satelity a první věc, co mě překvapila, byla zima a žádné slibované teplo. Dalším nepříjemným překvapením byla cesta. Z nádraží to nebylo tak daleko, ale místa, kolem kterých jsem šla, ve mně nebudili žádnou důvěru. Nakonec jsem došla až k výstavišti a vydala se do Stromovky. V Garminovi jsem neměla souřadnice centů, ale podle mapy jsem zhruba věděla kam jít. Vydala jsem se snad po nějakém staveništi kolem kolejí, které nakonec vedly do nikam, ale zákazu jsem si nevšimla a bylo to osvětlené. Nakonec jsem si všimla velké svítící ještěrky GPS MAZE stanu a tak jsem se vydala rovnou za ní.

Není to číslo špatně? :D

Od stanu jsem se prvně vydala zaběhat si s TBčkem na 24hodin GeoStromovka (GC45H5T). Nemusela jsem čekat, rychle jsem si obstarala startovní číslo s CWGčky u usínajících organizátorů a vydala se na trať. Až na skupinku kačerů v předávací zóně nikde nikdo nebyl. Jen já, TBčko a světlo z mojí čelovky. Po předání dalšímu běžci jsem zamířila ne největší lákadlo celé akce, do GPS MAZE. Do stanu jsem vcházela někdy o půl šesté ráno a téměř nikdo tam nebyl. V klidu jsem si ho prošla, pohrála si se vším, s čím se dalo a po hodině vylezla ven, kde byla sice pořád stejná zima, ale už bylo světlo a ve Stromovce už bylo poměrně dost lidí. Zalogovala jsem GPS MAZE jako svoji 1800. keš, koupila si CWG na památku a vydala se odlovit multinu věnovanou Stromovce.

Po jejím odlovu už čekala velká skupina kačerů včetně několika známých na začátek CITO eventu. Po úvodním proslovu ve více jazycích, vyfasování plánků s kontejnery, pytlů a rukavic se všichni vydali uklízet nebo spíše lovit keše ve Stromovce a okolí. Je pravda, že i když jsem šla na místo, kde měl být největší nepořádek, moc odpadků se nikde nepovalovalo. Nakonec jsme ve čtyřech lidech naplnili necelou půlku pytle.

Po ukončení úklidu ve Stromovce přišla na řadu další ikonka (GC3JJJJ). Přesunula jsem se na výstaviště, kde už se pěkně řadily davy kačerů do fronty na vstupenky. Naštěstí fronta poměrně rychle postupovala, opsala jsem si nějaké trackovací čísla z triček a batohů a byla jsem na řadě. Dovnitř jsem se dostala chvíli před zahájením akce, prohlédla jsem si obě výstavy, okoukla, co nabízejí stánky s geozbožím, které okupovaly davy kačerů, zalogovala se do kachličkového logbooku a rychle od něj utíkala pryč, než se mi někdo zaloguje na záda. Nakonec jsem mezi davy potkala pár známých i neznámých z fóra a nakonec mi do cesty vlezl ViKoCZ, který dojel do Prahy za stejným účelem jako já a nakonec jsme se dohodli na spojení sil při dalším odlovu ikonek.

Po hodině strávené na výstavišti jsme se vydali tramvají do centra města. Začali jsme odlovem virtuálky na Karlově mostě (GCF496), druhou jsme si raději nechali pro případ, že by Groundspeak přesídlil do Prahy. Pokračovali jsme přes nejnavštěvovanější keš planety, kde jsme potkali další lovce, k wherigu Za pražskými vodníky (GC1CXR3). Hru jsme odehráli bez problémů a občas jsme potkali další kačery, kterých byla dnes asi plná Praha.

Po úspěšném zalogování finálky jsme vyrazili zpět na výstaviště a dál pokračovali autem na Zbraslav odlovit webcam (GCPDPE). Původně jsem plánovala zastavit se pro webcam v Kolíně (GCNT0X), protože vlakem je nejdostupnější, ale nakonec na ni nedošlo. Na Zbraslavi se to kačery jen hemžilo. I během dne jsme se ještě několikrát dívali na kameru, pořád tam někdo byl. Rychle jsme se postavili do patřičné pozice, uložili snímek a uvolnili místo dalším.

Následoval přesun na letterbox Slivenec (GC2W1A7). Konečně první dnešní keš, kde jsme nakonec nikoho nepotkali i když na úvodkách stálo auto s ještěrkou na zadku. Na závěr jsme orazítkovali logbook i naše ruce a vydali se na poslední potřebnou keš – na earthku Old Quarry on the Homolka Hill Foot (GC1HW2X). Sice jsem dnes už jednu earthku navštívila, ale koncentrace kačerů byla taková, že si člověk ani nemohl v klidu zjistit odpovědi nebo se vyfotit aniž by mu tam někdo lezl. Tady nikdo nebyl. V klidu jsme si zjistili, co bylo třeba, vyfotili se a vydali se zpět k autu. Bylo to krásné klidné místo, kde nikdo nebyl, což byla dnes opravdu výjimka.

A tím jsme skončili dnešní ikonosběračství a vydali se zpět na cestu do Brna.

Jsem ráda, že to nakonec takto dopadlo. Původní plán zastavit se v Kolíně pro webcam a letterbox lovit až v Brně by byl o dost náročnější, zvlášť když jsem odpoledne usínala skoro za chůze.

A odměny za tohle smažení byly hned dvě - prvním vytoužený Badge do statistik a druhým zlatý GeoCoin GPS MAZE, od geocacher.cz za reportáž z odlovu :)

GeoCoin - jedna z odměn

Plzeň, Calling CQ in distance X, #1700 a mnoho dalších zážitků

Původní plán projet republiku vlakem vzal tak nějak za své (třeba za rok ;)). Ale i tak jsem si řekla, že aspoň někam vyrazím. Prázdniny se už přehouply do druhé půlky. A na řadě byl třetí výlet - po Olomouci a Žďáru jsem se vydala do Plzně.
Na víkend sice slibovali docela pekelné počasí, ale nakonec to nebylo tak hrozné nebo spíš mohlo to být daleko horší.

Z Brna do Prahy a z Prahy do Plzně Pendolinem
Po krásném vstávání ve 4.45 a zrychleném přesunu na nádraží v Židenicích jsem v 5.43 vydala směr Praha hlavní nádraží. Vlak byl prázdný a dokonce jel i včas. Kupéčka krásně vychlazené až mi cestou byla zima. Dokonce jsem uvažovala i nad tím, jak rychle by se dala sundat ta záclonka, ale nakonec zůstala na svém místě. Cestou jsem přečetla téměř celého Strakonického dudáka a tak si můžu odškrtnou druhou přečtenou knížku z dvaceti knih povinné četby k maturitě. Jestli to takto půjde dál, tak budu muset podnikat cesty vlakem častěji, abych ty knížku do maturity vůbec stihla přečíst. Ve vlaku je totiž docela špatný signál a člověka pak tolik netrápí proskratinace a nesedí na Facebooku, kde tou dobou stejně nikdo není.
Do Prahy jsme nakonec dojeli někdy před půl devátou a drobným zpožděním. Stihla jsem jen zajít do haly podívat se, kdy mi jede další vlak do Plzně.
Sotva jsem došla znovu na perón přisvištělo Pendolino. První vyskočil mladý stevard z jídelního vozu a výrazem "Tak a teď mám konečně místo se protáhnout" a vzápětí se dveřmi tlačily davy lidí. A stejné davy se pak cpaly i dovnitř. Protože Pendolino je pouze místenkové, tak jsem se nikam necpala, vlak měl ještě 10 minut v Praze stát. Tak jsem udělala nějakou fotku z nádraží, postla ji na Facebook, ať je co lajkovat a potom se vydala do vozu.
Vlak byl snad po posledního místa plný, jen 1. třída byla skoro liduprázdná. Připadala jsem si tak trošku jako v letadle, jen mi teda chyběly ty řeči o tom, jak zapnout bezpečnostní pásy a kde najdu záchranou vestu. Po výjezdu z Prahy následovala dlouhá řeč palubního personálu, výdej novin a vody. Výběr z MF Dnes, Hospodářských novin a Blesku docela nic moc. I když já nevím, co bych chtěla. Nakonec jsem zvolila MF Dnes, když už nic jinýho, byla tam aspoň křížovka a SUDOKU. A měla jsem co přivézt domů.
Musím zmínit složení cestujících ve voze, které bylo více než zajímavé. Sedělo tu pár starších lidí, kteří byli buď v důchodu nebo těsně před ním. Pravděpodobně měli namířeno někam do lázní. Potom tam byla řada klasických českých turistů tzv. řízkařů. Nechybělo ani pár rockerů mířích na nějaký festival nebo z něj. Dále ve voze cestovala slečna s čivavou, paní s jorkšírem a mladá dvojice s kočkou. To vše doplňovala skupina rodičů s dětmi různého věku. Od mimin až po mladší školáky. Děti cesta moc nebavila, neustále musely řvát. Jejich rodičům to dokonce přišlo k smíchu a tak je nechali dělat kravál - no co, ať si ostatní taky užijí. Psi si také museli poměřit síly, kdo koho sní. Vítěze teda nevím. Potom následovalo krátké sportovní klání starších dětí v nějaké hře v míčkem a pálkama v uličce ve voze, ale naštěstí je pár úderů poměrně rychle unavilo a tak odkráčely do jídelního vozu. Na závěr se ještě prošla kousek uličky kočka. Myslím, že mě už nic nepřekvapí. A když už se nic nedělo, tak jsem sledovala na palubním portálu stream od strojvedoucího. Jen škoda, že se tak sekal.
Velkoprostorové vozy jsem odsoudila stejně jako open-space pracoviště, ale za ten zážitek to opravdu stálo.
Když už jsem konečně dorazila do Plzně bylo už 10.11 (bez spoždění) a čekalo mě bez pár minut 6 hodin na lov po Plzni.

Calling CQ in distance X (GC10D11) - #1700
Hned po příjezdu do Plzně jsem se vydala autobusem do Radčic pro tuhle keš, která byla jedním z hlavních cílů mého výletu. Chtěla jsem si na nádraží koupit normální papírový lístek na MHD, ale jediná přepážka, kde jízdenky prodávaly nebyla obsazena a tak jsem se vydala rovnou na zastávku s tím, že teda využiju služby SMS jízdenky, což se nakonec ukázalo jako lepší volba než koupit klasické jízdenky, protože ty v Plzni prodávají jen nepřestupní.
Po nástupu do autobusu jsem čekala poměrně dlouho jestli něco přijde nebo ne. Nakonec však došla. Po cestě skoro za město jsem měla 10 minut na odlov keše, abych stihla autobus zpátky, protože další pak jel až za 45 minut.

A jak jsem s k ní vlastně dostala?
V Brně má tato keš sestřičku se jménem BUDKA (GCTF1Y). Funguje úplně na stejném principu, akorát skrýš má v Plzni, ale pro odlov je nutné se spojit s Brnem. Úkolem je totiž zjistit souřadnice keše, které jsou umístěny v telefonní budce v Brně. BUDKA to má úplně stejně, akorát naopak.
Já jsem se k ním dostala díky výměně souřadnic brněnské a plzeňské verze keše s indym-cz, kdy jsem je šla do budky vyfotit. Dokonce v době mé návštěvy volal i nějaký kačer z Plzně a tak jsem pomohla i někomu dalšímu.
U samotné keše jsem mohla strávit jen 10 minut i s přesunem ze zastávky a na zastávku, takže jsme se jen rychle zapsala do logbooku a utíkala zase pryč.

Víc DNF než Foundů?!
Po návratu z Radčič jsem se vydala odlovit nějaké keše do Plzně. I když byla sobota, tak ve městě pracovala spousta kopáčů a ideálně přímo před keší měli skvělé místo, kde se mohli opřít o lopatu nebo odložit si věci. Smůla. Když v první půlce výletu byl poměr DNF a FI vyvážený, tak mě to občas docela přestávalo bavit. Ale nakonec se to v dobré obrátilo a odlovila jsem v Plzni 14 keší ;)

Středočeský kraj obarven!
Svůj výlet do Plzně jsem ještě spojila s obarvením dalšího kraje ČR, a to Středočeského zastávkou v Berouně. S Plzně jsem vyrazila 16.08 rychlíkem a v 17.05 jsem byla v Berouně. Rychle jsem oběhla místní letterbox Berounske opevneni (GC2FGQ9) a utíkala zase na nádraží, abych stihla express do Prahy a nemusela jet osobákem, který jel jen 11 minut po něm.
Teď už mi zbývá jen Liberecký, Ústecký a Karlovarský kraj a budu je mít všechny.

Hodinové zpoždění vlaku a kešování v Praze 
Když jsem dorazila do Prahy všimla jsem si, že vlak, kterým mám jet do Brna, má hodinové zpoždění a tak jsem v Praze měla skoro dvě hodiny času.
Vylezla jsem před budovu a podívala se, co je tu poblíž. Nakonec jsem našla 4 keše, které byla v okolí včetně keše Vaclavak / Wenceslas square (GCKN5P) u které byl v tuhle dobu překvapivě klid.
A ve 20.35 jsem se konečně vydala vlakem do Brna. Vlak byl pěkně narvaný a nešla mu klimatizace. Prošla jsem dva vagony s tím, že snad někde klimatizace fungovat bude. Nakonec jsem skončila ve vagonu 1. třídy, který byl přeznačen jako 2. třída. Byl překvapivě prázdný a vychlazený. Do Brna jsme pak dojeli ve 23.10 a ve 23.36 mi jel noční rozjezd domů.